Dorzální kortikální stresové zlomeniny metakarpu koní

Doc. MVDr. Jana Mezerová, Ph.D.

Pod dlouhým a komplikovaným názvem „dorzální kortikální stresová zlomenina metakarpu“ se skrývá onemocnění patřící mezi profesionální choroby dostihových koní. Současně se jedná o klasický příklad únavové fraktury, ke které dochází následkem selhání adaptace kosti na vysokorychlostní zátěž. Příčiny vzniku jsou tedy stejné jako u šimbajnů, které navíc v anamnéze postižených koní velmi často figurují a nimiž se onemocnění dá snadno zaměnit. Podle zahraničních studií se tento typ stresových zlomenin objevuje u 10-15 % koní, kteří trpěli šimbajny v období před 6-12 měsíci. Přestože je kortikální stresová zlomenina u většiny jedinců velmi akutním stavem, trenéři a majitelé některých pacientů pozorují mírné chronické či opakovaně se objevující kulhání na postiženou končetinu už několik týdnů před nástupem závažných potíží vyvolaných zlomeninou. Příznaky akutní fraktury se mohou také objevit po návratu do tréninku, který byl na několik týdnů přerušen kvůli jinému onemocnění či zranění.

Klinické příznaky

Koně s akutní dorzální kortikální stresovou zlomeninou třetího metakarpu se vyznačují středně silným až silným kulháním, které nastává bezprostředně po rychlé práci nebo dostihu. V některých případech může kulhání vystoupit až několik hodin po zátěži, po „vychladnutí koně“. Ortopedické problémy ustupují po několikadenním až několikatýdenním odpočinku, kdy se koně pohybují v kroku bez potíží, ale v klusu na ruce zřetelné kulhání přetrvává. Pacienti s chronickými zlomeninami mohou vykazovat pouze mírné kulhání v klusu. Někteří koně se stresovými zlomeninami jsou po delším období klidu schopni trénovat nebo dokonce běhat, ale opakovaně kulhají a vykazují špatnou výkonnost. Tento scénář je běžný u koní s chronickými nediagnostikovanými stresovými zlomeninami. Klinické vyšetření odhalí lokální otok měkkých tkání, nepravidelné zduření okostice a citlivost při palpaci v místě fraktury na přední ploše metakarpu. Příznaky jsou méně dramatické u koní s chronickou či subakutní zlomeninou. Koně s vícečetnými frakturami mohou vykazovat symptomy, které více připomínají šimbajny (plošná bolest a rozsáhlejší zduření). Zlomeniny postihují téměř vždy pouze jednu hrudní končetinu, současný oboustranný výskyt je vzácný.

Diagnostika

Lokalizace příčiny kulhání na přední plochu metakarpu je díky specifickým klinickým příznakům jednoduchá a trenérům postižených koní nečiní problémy. Stanovení přesné diagnózy je možné na základě pečlivého rentgenologického vyšetření, při kterém by mělo být zhotoveno v různých úhlech několik snímků. Klasickou radiografickou abnormalitu představuje krátká šikmá jemná linie fraktury, která může být snadno přehlédnuta a která nemusí být ve všech projekcích viditelná. Negativní rentgenologický nález přítomnost zlomeniny nevylučuje a u zvířat, u nichž je na základě klinického posouzení vysloveno podezření na stresovou frakturu, by vyšetření mělo být opakováno po 7-10 dnech. U některých pacientů se na rentgenogramech objevuje různě mohutný kostěný svalek, který odpovídá stavu hojení zlomeniny, nebo reakce okostice, která je spojena s předcházejícími epizodami šimbajnů.

Terapie

Primárním cílem léčby dorzálních kortikálních stresových zlomenin je podpořit hojení a minimalizovat potenciální nebezpečí vzniku katastrofických fraktur. Kompletní vyřazení ze zátěže (klid v boxu) a protizánětlivé ošetření jsou iniciálními léčebnými kroky. Bandážování postižené končetiny a lokální chlazení (proudem studené vody, přikládání ledu) spolu s nesteroidními protizánětlivými látkami aplikovanými v prvních dnech pomáhají redukovat otok měkkých tkání a zlepšují komfort pacienta. V dalším období připadá v úvahu jak konzervativní léčba, tak chirurgická intervence. Obě alternativy mají své přednosti i nevýhody. Konzervativní přístup spočívá v kontrolovaném pohybování pacienta po dobu 3 až 6 měsíců (a někdy i déle). Prvních 4 až 6 týdnů je kůň pouze prováděn na ruce, potom následuje 6-8 týdenní období, v kterém kůň v krátkých intervalech pomalu kluše. Určitý stupeň kontrolované zátěže je důležitý pro stimulaci remodelace kosti a hojení fraktury. Dlouhodobý úplný klid v boxu je kontraindikován, protože může vést ke vzniku nehojící se zlomeniny. Před dalším zvýšením intenzity zátěže nebo znovu zařazením do tréninku by mělo být provedeno kontrolní rentgenologické vyšetření. Chirurgická intervence je vhodná u starších koní (4 roky a více) a všech jedinců s chronickými zlomeninami, jejichž hojení probíhá neuspokojivě. Existují dvě alternativy léčby, které lze zkombinovat. První spočívá ve stabilizaci zlomeniny šroubem, druhá ve vyvrtání několika otvorů v kosti okolo místa lomu vedoucích až do dřeňové dutiny, které umožňují přístup buněk z kostní dřeně do oblasti zlomeniny, a tak urychlují hojení. Nezanedbatelnou výhodou operační léčby je rychlejší a kvalitnější zhojení zlomeniny, k záporům patří vyšší náklady i rizika spojená s anestezií a vlastním zákrokem.

Prognóza a prevence

Prognóza pro návrat koně na dostihovou dráhu i na původní výkonnostní úroveň je obvykle dobrá. Opakované zlomeniny vznikající za rok i delší dobu jsou popisovány u pacientů se špatným průběhem zhojení. Jen velmi ojediněle dochází u některých zvířat ke smrtelným komplikovaným zlomeninám. Prevence kortikálních stresových zlomenin se shoduje s opatřeními, která jsou známa pro šimbajny. Koně, kteří trpěli opakovaně šimbajny, by měli být považováni za predisponované ke vzniku těchto fraktur a při každém podezření pečlivě vyšetřeni.


Kde nás najdete

Vyhledávání

 

Kontaktní formulář

Kontaktní formulář 

pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná