Jednolomné zlomeniny spěnkové, metakarpální a metatarzální kosti u koní

Doc. MVDr. Jana Mezerová, Ph.D.

Zlomeniny spěnkové a metakarpální (na hrudní končetině) či metatarzální (na pánevní končetině) patří k nejčastějším frakturám u dostihových koní. Mohou mít různý charakter, na kterém závisí pozorované klinické příznaky, způsob léčby, komplikace i prognóza. Zatímco roztříštěné zlomeniny doprovázené posunutím kostních úlomků a ztrátou stability postižené nejsou ani pro laika diagnostickým problémem, odhalení jednolomné zlomeniny, která často mívá podobu vlasové pukliny, může být diagnosticky složitější. Prvně jmenované fraktury trvale vyřazují koně z dostihové zátěže a velmi často jsou příčinou ukončení jeho života, jednoduché pukliny jsou při včasném a správném ošetření spojeny s uspokojivou nadějí na návrat na dostihovou dráhu. Při pozdním řešení se však prudce zvyšuje nebezpečí trvalých ortopedických potíží či, zvláště v případech některých zlomenin postihujících pánevní končetiny, dokonce riziko vzniku fatálních katastrofických fraktur.

Příčiny

Pukliny spěnkové, metakarpální a metatarzální kosti se v současné době řadí k únavovým zátěží podmíněným zlomeninám mladých dostihových koní. Některé epidemiologické studie provedené v USA prokázaly, že k potencionálním rizikovým faktorům pro vznik metakarpálních a metatarzálních fraktur patří špatný postoj a utváření kopyta (dlouhá přední stěna/nízké patky, podsunuté patky).

Anamnéza

Pro pukliny spěnkové, metakarpální či metatarzální kosti je typický akutní nástup středně silného až silného kulhání, které nastává během dostihu či vysokorychlostního tréninku nebo bezprostředně po jeho ukončení. V těchto případech si jezdec obvykle bývá náhlého zdravotního problému vědom a často koně zadrží. Ne zřídka však kůň dostih či práci dokončí zdánlivě bez potíží a kulhání nastupuje teprve po přechodu do klusu nebo kroku. Mnohem vzácněji se příznaky zlomeniny stávají zřetelnými teprve po několika hodinách či dokonce následující den.

Klinické potíže u koní, u nichž není stanovena v akutním stádiu diagnóza, většinou neustupují ani po několikadenním či několikatýdenním klidu. Jen vzácně může být pacient s chronickou zlomeninou charakterizovanou velmi krátkou linií lomu předváděn kvůli opakovanému kulhání, které je provokováno zátěží, a/nebo kvůli špatné výkonnosti.

Klinické příznaky a diagnostika

Bez ohledu na postiženou kost (spěnkovou, metakarpální, metatarzální) se ve všech případech jedná o nitrokloubní zlomeninu zasahující do spěnkového kloubu. Klinické symptomy jsou proto podobné a u většiny koní jednoznačné. Lokalizace příčiny kulhání do oblasti spěnkového kloubu tak nečiní většinou problémy. Charakteristické jsou zvýšená náplň i temperování kloubu a zřetelná bolestivá reakce při pokusu o jeho ohnutí. U koní s úplnými zlomeninami a posunutím ulomeného fragmentu se objevují otok měkkých tkání nad postiženou oblastí a deviace kontury kosti. Pacienti s chronickými zlomeninami se vyznačují mírnějším otokem měkkých tkání, zvýšená náplň spěnkového kloubu a bolest při jeho ohýbání přetrvává, ale mezi jednotlivými koňmi se její intenzita liší.

Definitivní diagnóza je stanovena rentgenologicky. Při jakémkoliv podezření na zlomeninu by kůň měl být rentgenologicky vyšetřen dříve, než je prováděno podrobné klinické vyšetření. Diagnostické znecitlivění je považováno za odbornou chybu u všech akutně kulhajících rizikových pacientů. Negativní rentgenologický nález však přítomnost zlomeniny úplně nevylučuje. Linie zlomeminy totiž nemusí být patrná u všech koní s jemnými či krátkými puklinami, kteří jsou rentgenovaní bezprostředně po vzniku kulhání, a také v případech, kdy není získána naprosto přesná projekce či velmi kvalitní snímek. Pokud kulhání přetrvává a klinické příznaky signalizují možnou přítomnost fraktury, kůň by měl být vyšetřen opakovaně.

Terapie

Cílem ošetření nitrokloubních zlomenin spěnkové, metakarpální nebo metatarzální kosti je snížit dobu hojení, minimalizovat nebezpečí rozvoje dalších degenerativních změn v postiženém kloubu a eventuálně zabránit vzniku katastrofické nestabilní fraktury. Obecně platí, že optimální anatomická rekonstrukce kloubní plochy a stabilizace zlomeniny je zásadní pro návrat koně k původnímu způsobu využití. Pro většinu pacientů je proto preferovanou léčbou chirurgické ošetření, které spočívá ve stabilizaci a fixaci zlomeniny pomocí tzv. tažných šroubů. Problematické může být ošetření metatarzálních fraktur, u kterých linie lomu často probíhá spirálově a pro dokonalé zpevnění jsou potřebné nejenom šrouby ale také kovové ploténky. Konzervativní léčbu, kterou reprezentuje dlouhodobý klid a fixační obvaz, lze zvážit u některých krátkých jemných puklin. Přiložení kvalitního fixačního obvazu tvoří také nejdůležitější součást první pomoci – bez obvazu by kůň neměl být transportován k definitivnímu ošetření.

Závěr

Pukliny spěnkové, metakarpální a metatarzální kosti patří k relativně běžným ortopedickým problémům plnokrevných koní i klusáků. Včasná diagnostika je základním předpokladem úspěšné terapie. Jakékoliv akutní a se zátěží spojené kulhání se proto nesmí podceňovat a zkušený trenér by měl klinické příznaky signalizující zlomeninu odhalit. Vždy přitom platí zásada, že je lépe nechat koně vyšetřit veterinářem zbytečně než propásnout optimální dobu pro jeho ošetření.


Kde nás najdete

Vyhledávání

 

Kontaktní formulář

Kontaktní formulář 

pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná