Equine grass sickness (EGS)

Equine grass sickness Souhrn Equine grass sickness (EGS) je získaná degenerativní polyneuropatie zahrnující jak centrální tak periferní nervový systém. Postižen bývá hlavně autonomní systém a dysfunkce trávicího traktu patří k nejvýraznějším klinickým příznakům. Nemoc byla popsána u většiny zástupců čeledě equidae. Intravitální diagnostika je obtížná a vyžaduje histologické vyšetření biopsie ilea (kyčelníku) odebraného při chirurgickém otevření dutiny břišní nebo laparoskopicky. Příčina onemocnění stále nebyla odhalena, a tudíž léčba tohoto onemocnění - pokud je indikována - je převážně podpůrná. Vzhledem k tomu, že je toto onemocnění spojeno s vysokou mortalitou (smrtností), je jeho identifikace velmi důležitá, aby bylo možné předejít dalším případům. EGS byla již v naší zemi zaznamenána a je vhodné ji umět rozpoznat a provést opatření pro zamezení dalším případům.


Equine grass sickness

Klinické příznaky
Klinické příznaky jsou různorodé a jejich projev závisí na stupni postižení nervového systému.
Při akutní formě koně vykazují úplnou stázi zažívacího traktu a trpí kolikou spojenou s distenzí žaludku a tenkých střev. Většinou nepřežijí 48 hodin a umírají na srdeční selhání v důsledku hypovolémie (šok). K dalším příznakům patří zvýšená tepová frekvence, oboustranná ptóza víček (pokles horního víčka), dysfágie (neschopnost přijímat krmivo), slinění, generalizované nebo fokální pocení, svalový třes, případně horečka. Rektálním vyšetřením zjistíme distenzi tenkých střev a sekundární impakci tlustého střeva. Postižení koně mají také velké množství žaludečního refluxu. Koně s perakutní EGS mohou být nalezeni mrtví na pastvině a makroskopické patologické vyšetření kadáveru neodhalí jednoznačnou příčinu stáze zažívacího aparátu. 
Při subakutní formě koně vykazují mírnější klinické příznaky a přežívají většinou tři až 7 dní. Dysfunkce gastrointestinálního traktu je při této formě charakterizována spíš mírnou střídavou  kolikou způsobenou impakcí tlustého střeva. Případný trus je malý, tvrdý a potažený zaschlým hlenem. Koně vykazují nechuť k příjmu potravy a navíc bývají dysfagičtí (neschopni potravu uchopit, pokousat a polknout), což vede k rychlému úbytku hmotnosti. K příznakům mimo zažívací trakt patří abnormální pocení (často mapovité), rhinitis sicca (tvorba suchých plaků na sliznici nosních průchodů, která vede ke zúžení dýchacích cest a vydávání pískavých zvuků při nádechu a také k omezenému čichovému vjemu potravy).
Postižení koně také zaujímají abnormální postoj (nahrbený hřbet, břicho je vtaženo, přední i zadní končetiny jsou podloženy pod břichem, hlava je nesena nízko).
Při chronické formě koně přežívají týdny až měsíce. Vykazují nechuť k příjmu potravy, jejich trávicí trakt je prázdný, jsou kachektičtí. Pozorováno bývá i pocení, svalový třes, rhinitis sicca a abnormalní postoj. Postižená zvířata se pohybují opatrně krátkými kroky, opírají se o zeď a u samců může dojít k prolapsu penisu (nejsou schopni jej zatáhnout). Při poskytnutí adekvátní péče může přežít až 60 % chronicky nemocných pacientů. Navíc většina přeživších koní se dokonce vrací ke svému původnímu využití (včetně dostihových koní) a jen málo koní vykazuje trvalé následky (např. piloerekce, únava, pocení). Hustota nervových vláken ve střevní stěně u jinak již bezpříznakových koní zůstává ovšem trvale snížena.

Etiologie a rizikové faktory
Ačkoliv pravá příčina onemocnění nebyla zatím odhalena, bylo doposud zjištěno několik rizikových faktorů. Nejčastěji jsou postiženi mladí koně mezi 3-5 lety; u starších koní se předpokládá vyvinutí určité resistence. Stejně tak nebylo onemocnění pozorováno u hříbat do 6 měsíců, kde se předpokládá účinek mateřských protilátek. I když byla EGS popsána i u ustájených koní, nejčastěji se vyskytuje u koní, kteří mají denně přístup k čerstvé trávě. Pobyt na určité pastvině kratší než 2 měsíce nebo nedávná změna pastviny patří k dalším rizikovým faktorům. Přítomnost divokého ptactva na pastvinách, pastviny, na nichž se EGS již jednou objevila a také pastviny, jejichž povrch je často narušován (např. strojové odstraňování trusu), představují další důležité rizikové faktory. Manuální odstraňování trusu má naopak protektivní účinek. Půdy podléhající snadné erozi (např. písčité a jílovité půdy), patří k dalším známým rizikovým faktorům. EGS může propuknout v kterémkoliv ročním období, nejčastěji se ovšem vyskytuje během jarních měsíců, za suchého, ale chladného počasí s teplotami mezi 7 – 11 °C. V našich končinách však byly případy pozorovány i po povodních nebo při letních tropických teplotách.
Pro vznik onemocnění je pravděpodobně nutný souběh více faktorů. Nejnovější studie uvádí toxoinfekční formu botulismu jako možnou příčinu EGS. Konkrétně se jedná o tvorbu neurotoxinu Clostridium botulinum C1 a/nebo cytotoxinů C2 a C3 v trávicím traktu postižených zvířat. 
Jedním z uváděných rizikových faktorů prostředí je ranunkulin, toxin rostlin čeledě pryskyřníkovitých. Na pastvinách se zaznamenanou EGS se tyto rostliny vyskytují ve zvýšené míře, a rovněž produkují více toxinu. Koncentrace ranunkulinu v rostlinách závisí také na obsahu železa v půdě. Tento toxin irituje trávicí trubici a může přispívat ke vzniku onemocnění. Mezi další diskutované příčiny patří karbamáty, jetel zvrhlý, cyanobakterie, mykotoxiny, viry nebo hmyz. 

Diagnostika
Stanovení diagnózy EGS ante mortem není snadné. Klinické příznaky jsou málo specifické. U koní se stází střev je třeba nejprve vyloučit strangulační příčiny koliky (přetočení střev), primární obstipaci kyčelníku nebo proximální enteritidu (zánět tenkého střeva). Intraoperativní nález střevní stáze bez strangulační příčiny, impakce nebo zjevného zánětu u koně s odpovídající anamnézou, je indikací k odebrání biopsie stěny kyčelníku. Impakce kyčelníku (stejně jako impakce jiných částí travicího traktu) se může sekundárně vyskytnout i při EGS; u koní s EGS zprůchodnění střev nevede k návratu normální střevní funkce. Dále je pozorována abnormální funkce jícnu (rozšíření jícnu-megaesophagus), která může být zdokumentována kontrastní studií a také se mohou vyskytovat spasmy a reverzní peristaltika. 
Rhinitis sicca, pokud je přítomna, je zkušenými lékaři považována za specifický projev EGS. 
Dále je u postižených koní také velmi často pozorována ptóza víček (chybějící sympatická inervace Müllerových tarzálních svalů) a pokles úhlu řas vzhledem k rohovce (chybějící autonomní inervace mm. arectores ciliorum). Tato dysfunkce je často využívána k diagnostice. Koně s EGS vykazují zlepšení po lokálním nakapání 0,5 % fenylefrinu. Po 30 min je ptóza víček odstraněna a úhel řas se zvýší alespoň o 22 %. Tento test se provádí na nesedovaných koních a vykazuje až 70-ti procentní sensitivitu,, čímž představuje velmi užitečný neinvazívní diagnostický parametr. 
Hematologické, biochemické a acidobazické vyšetření krve vykazuje většinou nespecifické změny v důsledku dehydratace a anorexie. Pouze bylo zjištěno, že koně s akutní EGS mají nižší hladinu některých aminokyselin v krvi v porovnání se zdravými koňmi. 
Histologické vyšetření biopsie kyčelníku odebraného při chirurgickém otevření dutiny břišní v celkové narkóze je diagnostickou metodou první volby ante mortem (za života). Degenerace nervových pletení stěny trávicí trubice bývá přítomna v průběhu téměř celého trávicího traktu, počínaje jícnem až po konečník, ale právě v kyčelníku bývají změny nejvýraznější. 
Při patomorfologickém vyšetření kadáveru je při akutní formě nacházen dilatovaný žaludek a tenká střeva a sekundárně obstipovaný kolon. Při subakutní formě je hlavním nálezem impakce tlustého střeva (ucpání střeva nahromaděnou a vysušenou zažitinou). Rhinitis sicca je častým nálezem u subakutních a chronických případů.
Při mikroskopickém vyšetření jsou pozorovány degenerativní změny zejména v pre- a paravertebrálních autonomních gangliích (ggl. celiacomesentericum, ggl. mesenteriale craniale a caudale, ggl. cervicale craniale a caudale, stellate...) a v nervových pleteních střevní stěny (plexus myentericus a submucosus). Méně závažné změny jsou pozorovány i v jádrech mozkového kmene a některých částech míchy. 
Vzorky pro patologické vyšetření z kadáveru by měly být odebrány co nejdříve, neboť autolýza (rozklad tkání) znesnadňuje přesnou diagnózu. Mražení vzorků se nedoporučuje, neboť vede ke vzniku artefaktů, které se podobají degenerativním změnám pozorovaným při EGS.

Terapie
Účinná specifická léčba EGS zatím neexistuje a akutní a subakutní formy EGS jsou smrtelné. V některých případech se koně přechodně zlepší po podpůrné léčbě infúzemi, nitrožilní výživě a po pravidelném vyprazdňování žaludku, bývají ale často utráceni po několika dnech pro chybějící jakékoliv známky zlepšení střevní funkce. Chronicky postižení koně přežívají až v 60 % případů. Nutná je ovšem adekvátní několikaměsíční péče, která zahrnuje časté podávání krmiva s vysokou nutriční hodnotou, často dle preference pacienta, podávání spazmolytik, prokinetik, probiotik, antacid, případně stimulancií chuti. Péče o chronicky postiženého koně je velmi podrobně popsána například na internetových stránkách Equine Grass Sickness Fund (www.grasssickness.org.uk). Dokud nebude vyvinuta efektivní vakcína, která u rizikových populací zajistí dostatečnou imunitu, je včasné rozpoznání EGS zatím jedinnou prevencí proti vzniku onemocnění u ostatních koní. 

Prevence
Doporučuje se přerušit pastvu ostatních koní, zavést je do stájí a několik dní je krmit senem. Podezřelá pastvina by se neměla používat v kritických ročních obdobích, nebo ji pro koně nepoužívat vůbec, případně alespoň prostřídat s hovězím dobytkem. Aby byl povrch pastviny narušován co nejméně, nedoporučuje se strojové odstraňování trusu z pastvin, pastviny by neměly byt přeplněny a měly by být pravidelně sesekávány. 

Závěr
Případy EGS byly v naší republice již zaznamenány a včasné rozpoznání nemoci pomůže zabránit výskytu dalších případů. V případě podezření na toto onemocnění se u pacientů doporučuje provést fenylefrinový test a biopsii kyčelníku; u kadáveru pak nechat provést kompletní patologické vyšetření zkušeným patologem, zahrnující odběr specifických vzorků pro histologické vyšetření.
Majitelům stáje je doporučováno učinit preventivní kroky uvedené v předchozím odstavci. 

www.grasssickness.org.uk


 

 

 

KONTAKTNÍ INFORMACE

VETERINÁRNÍ KLINIKA HM

Nový Dvůr 993
Heřmanův Městec 538 03

Telefon: +420 469 689 000

NONSTOP: +420 605 515 841

E-mail: info@klinikahm.cz